Umění pozorování DeepSky
Často je mnohem snazší postřehnout černou kočku v tmavé místnosti, než zahlédnout přízračné světlo galaxie nebo mlhoviny. Hlavním problémem a úkolem pro začínajícího astronoma-amatéra je naučit se vidět. V normálním životě se díváme na jasně osvětlené, barevné a známé objekty s vysokým kontrastem. Když však pozorujete DSO (deep sky objects – objekty hlubokého nebe, ležící mimo sluneční soustavu: galaxie, mlhoviny a hvězdokupy), tak se díváte na neznámé, šedé a nudné skvrny s nízkým kontrastem. Takže pokud se chcete naučit pozorovat, a co je nejdůležitější, opravdu vidět objekty hlubokého nebe, budete muset přeškolit své oči, svůj mozek a své myšlení. Jistě, není to snadné. Naštěstí existuje pár triků, které vám pomohou, abyste tyto hluboko skryté poklady hvězdného nebe viděli.
Trpělivost a vytrvalost
Pokud jste si naprosto jisti, že je váš dalekohled zaměřen přesně na dané těleso, ale vy ho nevidíte, pozorování nepřerušujte a pokračujte v dívání se do objektivu. I když se obloha zdá být úplně jasná, je možné, že je na ní mráček, který objekt zakrývá, a proto není vidět. Pokud se těleso v zorném poli neukáže, přejděte k pozorování jiných zajímavostí, a k tomu původnímu se vraťte později. Třeba se vám jej pak podaří zahlédnout.
Temná obloha
Temné nebe má při pozorování DSO neocenitelný význam. Umělé osvětlení zesvětluje oblohu na pozadí, což ztěžuje, a někdy i znemožňuje, objekty s nízkým povrchovým jasem na světlém pozadí oblohy odlišit. Tělesa, která jsou jasně viditelná v malém hvězdářském nebo binokulárním dalekohledu na tmavé obloze, nemusejí být na přesvětlené obloze vidět vůbec ani ve velkém dalekohledu.
Čím je cíl výše, tím lépe
Ideální čas na pozorování všech typů objektů je tehdy, když prochází nebeským poledníkem, tj. vyskytuje se na svém nejvyšším bodu nad horizontem (kulminuje). Čím níže je totiž těleso nad horizontem, tím hustější vrstvu vzduchu musí překonat světlo, které z něj vychází, což má negativní vliv na viditelnost objektu. Co se toho týče, měli byste si zvyknout pozorovat objekty pouze tehdy, když jsou ve větší výšce než 30 stupňů nad horizontem. Samozřejmě, že ne všechny objekty jsou schopny vystoupat tak vysoko. V tomto případě se je snažte pozorovat pouze za temných a bezoblačných nocí.
Adaptace na tmu
Abyste byli schopni vidět slabé mlhoviny a galaxie, musíte dobře přizpůsobit oči tmě. Počítejte s tím, že adaptační proces je poměrně dlouhý. Během první minuty se citlivost očí zvýší 10krát, po 20 minutách 6 000krát, a po 40 minutách od zahájení přizpůsobování se tmě se citlivost oka zvýší až 25 000krát! To znamená, že slabý objekt, jehož jste si neměli šanci všimnout na začátku pozorování, bude nyní možné zaznamenat.
Pamatujte si, že i letmý záblesk světla je schopen adaptaci oka na tmu úplně zmařit. Proto si dávejte velký pozor a chraňte své oči před jasnými zdroji světla. Chcete-li si posvítit na mapu nebo v tašce najít okulár, používejte baterku s červeným světlem, která vaše noční vidění nezhorší.
Citlivost oka také negativně ovlivňuje alkohol, nikotin a nízká hladina kyslíku a cukru v krvi. Takže během pozorování se raději vyhněte požívání alkoholu a omezte, nebo ještě lépe úplně vynechte, kouření. Zkuste také během pozorování dýchat klidně a zhluboka. Nezapomínejte na přestávky, během kterých si dejte malou svačinu, a hlavně sladký horký čaj nebo kávu.
Apertura rozhoduje
Pokud jde o pozorování DSO, na prvním místě je průměr objektivu. Čím je dalekohled větší, tím více objektů hlubokého nebe uvidíte. Takže pokud jste se rozhodli věnovat pozorování galaxií a mlhovin, je žádoucí mít dalekohled s otvorem větším než 200 mm. Samozřejmě, že toto není příkaz k okamžité akci. Nemusíte tedy hned běžet do obchodu a kupovat si dalekohled s tím největším průměrem objektivu, jelikož zde vstupuje do hry také hmotnost a velikost komponent (viz článek o výběru dalekohledu). Ovšem v případě, že pro vás hmotnost přístroje nepředstavuje problém, nebojte se pořídit si dalekohled s maximálním průměrem objektivu, čímž budete mít spoustu zážitků při pozorování DSO zaručenou.
Zkušený pozorovatel, který má k dispozici malý dalekohled (90-100 mm), si může prohlížet všechny objekty uvedené v Messierově a Hershelově katalogu.
Efekt bočního vidění
Stejně jako v běžném životě, tak i při prohlížení vesmírného objektu se obvykle díváme přímo na něj. Při pozorování DSO (objektů hlubokého vesmíru) se dívejte nikoli na objekt samotný, ale jakoby stranou od něj. Tato metoda se nazývá boční (periferní) vidění. Boční pohled vám často umožní uvidět objekt, který by při přímém pohledu viditelný nebyl. Tato metoda navíc umožňuje pozorovat objekty do větších podrobností.
Mějte obě oči otevřené
Když se díváte do okuláru dalekohledu, instinktivně zavíráte "nezaměstnané" oko. To raději nedělejte! Při pozorování s jedním okem přivřeným riskujete, jednak to, že nikdy nezahlédnete matné DSO, a zároveň ztrácíte schopnost rozlišit větší detaily na jasných objektech. Proto se musíte naučit mít při pozorování obě oči otevřené. V případech, kdy vám překážejí nežádoucí zdroje světla ze stran, zakryjte si oko dlaní, nebo použijte oční pásku.
Akumulujte fotony
Oko je — stejně jako matice vašeho fotoaparátu (tj. film) během expozice — schopné shromažďovat fotony světla. Samozřejmě ne na dlouho, jen pár sekund. Ale i to už někdy stačí na to, abyste byli schopni zahlédnout objekt (který byl třeba předtím neviditelný), nebo si prohlížet další podrobnosti.
Lehké houpání trubice
Stejně jako u dravců, i naše oči a mozek dobře reagují na pohyb. Tuto fyziologickou funkci rozhodně při pozorování využívejte. Je to technologie velmi jednoduchá: pokud objekt nevidíte, ale jste přesvědčeni, že by měl být ve středu okuláru, pozorujte dále, jen začněte jemně pohupovat tubusem. Objektu, který byl předtím neviditelný, si pak s největší pravděpodobností všimnete, a to jednoduše proto, že se začne v zorném poli dalekohledu pohybovat.
Pro každý objekt zvolte vlastní zvětšení a vlastní zorné pole
Existuje názor, že na pozorování DSO by se mělo používat malé zvětšení (0,15 - 0,2D, kde D = průměr objektivu v mm). Užitečnost tohoto přístupu bývá přeháněna. Ve skutečnosti je potřeba pro každý objekt zvolit samostatné zvětšení; nejlepší pak bude to, při kterém je objekt nejlépe vidět a kdy se ukazuje maximální počet detailů. Například zvětšení 0,5 - 1D se hodí na odhalování detailů struktury malých nevýrazných galaxií. Planetární mlhoviny je při malém zvětšení někdy vyloženě nemožné odlišit od hvězd, ale stačí zvýšit zvětšení, a mlhoviny hned začínají získávat charakteristickou podobu disku, stejně tak jako planety — odtud právě dostaly svůj název: planetární mlhoviny. Důležité je také zorné pole, zvláště v případě rozsáhlých objektů. Mnohé difúzní mlhoviny a hvězdokupy se v celé své kráse ukáží jen v širokoúhlých okulárech.
Kontrolujte přesnost zaměření co nejčastěji
Když na objekt nezaostříte, světlo je rozptýlené a pozorovaný objekt je tak méně jasný a výrazný. Pokud jde o těleso, které se nachází na hranicích možností vašeho dalekohledu, dokonce i při mírně nepřesném zaostření se může stát, že nebude dostupné pro pozorování.
Rozostřete, abyste viděli
Drobné objekty, jako například některé planetární mlhoviny a galaxie, někdy prostě není možné odlišit od okolních hvězd. Naštěstí existuje dobrý způsob, jak odhalit ukrývající se těleso. Stačí lehce rozostřit obraz. Hvězdy při tom začnou vypadat trochu jinak (získají vzhled mlhavých skvrn) a DSO zůstane ve tvaru malé hvězdy, což vám pomůže rozpoznat galaxie nebo mlhoviny. Teď, když víte, kde požadovaný objekt je, můžete použít vyšší zvětšení, abyste jej prozkoumali podrobně.
Filtry
Přes úzkopásmové filtry, jako HBeta, UHS a OIII, máte možnost vidět známé mlhoviny z úplně jiné strany. Jednoduše řečeno, tyto filtry dělají zázraky. Dosud neviditelné mlhoviny lze snadno vidět a „staré známé“ ukazují velké množství nových detailů. Různé filtry ukazují objekty různými způsoby a vždy v nich odhalují něco nového. Tak neváhejte experimentovat a vyberte si optimální filtr pro každou mlhovinu.
Dívejte se déle
Nováčci se často během noci, kdy pozorují, snaží dosáhnout maximálního počtu pozorovaných objektů. To však není úplně správný přístup. Po nalezení jednoho objektu nespěchejte hned hledat další. Zastavte se, dívejte se na něj dlouho a soustředěně, jako byste si jej vychutnávali. Zkušení pozorovatelé doporučují jeden objekt pozorovat alespoň hodinu, pak si udělat krátkou přestávku (například si dát horký šálek čaje), a pak se na objekt podívat znovu a pokusit se najít nové detaily, kterých jste si předtím nevšimli.
Pohodlí
Důležitou roli v produktivitě pozorování hraje stav pozorovatele. Únava negativně ovlivňuje schopnost vidět slabé DSO. Takže se snažte být na pozorování odpočatí. Nezapomeňte ani na pohodlí: nepřirozené držení těla u okuláru vám nepřidá ani na radosti z pozorování, ani nepřinese nové podrobnosti na objektech. Speciální židle (výškově nastavitelná) je nezbytným vybavením každého pozorovatele.
