Montáž Binorum EQ-3 - Návod k použití

Úvod

Tento manuál je možné použít pro všechny dalekohledy kompatibilní s montáží EQ-3 bez ohledu na to, jakou používají optiku. Prosíme, přečtěte si celý návod, než začnete se sestavováním. Doporučujeme stojany sestavovat za dne, aby bylo možné jednoduše a přesně identifikovat jednotlivé části.  

Důležitá poznámka – prosíme čtěte pozorně

Nikdy svým dalekohledem nepozorujte přímo slunce, ani ho nezaměřujte do příliš blízkého okolí slunce. Může to vést k vážnému a trvalému poškození zraku. V průběhu dne nenechte děti pracovat s dalekohledem bez dozoru. Prosíme, k pozorování slunce používejte pouze vhodné filtry na objektiv, a to takové, které se připevňují na přední stranu dalekohledu. Silně nedoporučujeme použití slunečních filtrů nasazovaných na okulár. Před nákupem vhodných filtrů doporučujeme vyhledat odbornou pomoc.

1. Sestavení montáže EQ-3

1.1 Sestavení trojnožky

Prvním krokem je sestavení stojanu. K tomu budeme potřebovat tři nohy trojnožky, trojhrannou přihrádku, dlouhé šrouby (s šestihrannými hlavičkami) a křídlové matky. Šrouby jsou umístěné do horní části nohou trojnožky a ve vyvrtaných děrách v přihrádce. Na místě jsou dotažené pomocí matek. 

Nastavení noh trojnožky: 

1. Povolíme šrouby, které brání vysunutí spodní části noh trojnožky, a spodní části pak vysuneme dle potřeby. Znovu pak šrouby utáhneme, až tak, aby se spodní část nohy už nepohybovala. Toto opakujeme u všech tří noh. 

2. Roztáhneme nohy trojnožky a celý stojan umístíme na rovnou zem. 

3. Teď můžeme upravovat délku jednotlivých noh, abychom dosáhli toho, že plošina na vrcholu trojnožky je umístěna vodorovně. To nám následně ulehčí další nastavování montáže. 

4. A nakonec přiděláme trojhrannou přihrádku ke středovým ramenům trojnožky. Přihrádka může v průběhu pozorování dobře sloužit k odkládání různých drobností a zároveň celou konstrukci trojnožky stabilizuje.

1.2  Připevnění montáže

1. Vezmeme paralaktickou montáž a vložíme spodní vystupující rameno a umístíme je na sestavovací destičku montáže. Tato deska má rovnou plochu a středový otvor, aby bylo možné montáž snadno vložit. 

2. Zatímco držíme montáž bezpečně jednou rukou, zespodu pak vsuneme dlouhý šroub a pevně ho zašroubujeme tak, aby montáž na stativu pevně držela. Ujistěte se, že je šroub utažen a že montáž nyní na stativu sedí bezpečně. 

1.3  Nastavování protiváhy

1. Protiváha a hřídel, na kterou se připevní, jsou součástí balení 

2. Vezmeme hřídel protiváhy a zašroubujeme ji do závitu na montáži. 

3. Vyšroubujeme malý zajišťovací šroub na konci hřídele a nasadíme protiváhu na hřídel. Pak protiváhu dotáhneme, aby se na hřídeli nepohybovala. 

4. Znovu zašroubujeme malý zajišťovací šroub na konci hřídele.

1.4  Připevnění objímek

1. Sejmeme objímky z tubusu dalekohledu tak, že povolíme zajišťovací šrouby. 

2. Vsuneme objímky do kolejniček na montáži. Objímky teď můžeme přišroubovat na místo, ale ještě předtím je dobré zkontrolovat, že šrouby na objímkách (sloužící k jejich stažení a upevnění dalekohledu) směřují oba stejným směrem.

Montážní desky 

Montáž EQ-3 je k dispozici ve dvou různých verzích. Podle obrázku určete, která z následujících variant se týká Vaší montáže: 

Varianta 1: Tato verze EQ-3 má upínací profil s bočními šrouby, do kterého se zasune kolejnice. Objímky tubusu se pak zasunou přímo na každý konec kolejničky. Nejdříve povolíme boční šrouby, pak vsuneme kolejničku a šrouby zase dotáhneme. Kolejničkou se může posunovat po celé délce montáže, což se bude následně hodit při vyvažování dalekohledu. 

Varianta 2: Tato varianta má asi 12 cm dlouhou kolejničku, která se šroubuje přímo na montáž. Objímky tubusu se připevní stejným způsobem jako v předchozí variantě. 

1.5  Připevnění součásti pro jemné nastavení

1. Pohyblivá součást pro jemné nastavení se na montáž upevňuje pomocí západek. Západky mají plochou stranu, kam je potřeba připevnit šroubky, které se později využijí k přesnému nastavení os dalekohledu. 

1.6  Připevnění těla dalekohledu

1. Otevřete připevněné objímky a tělo dalekohledu do nich vložte přední stranou směrem nahoru. 

2. Tělo dalekohledu přidržujte a při tom zavřete objímky a stáhněte je pevně pomocí šroubů, tak aby se v nich tělo dalekohledu nepohybovalo.

Váš dalekohled je dodávám buď s optickým hledáčkem nebo s LED hledáčkem.

1.7  Připevnění hledáčku s konzolou 

1. Vezmeme hledáček a sundejte obě matky blízko okulárového výtahu dalekohledu. 

2. Připevněte hledáček pomocí vrutů a dotáhněte matky. Hledáček musí samozřejmě směřovat stejným směrem jako dalekohled. 

1.8  Připevnění hledáčku s kolejničkou

1. Nasuňte hledáček na kolejničku blízko okulárového výtahu dalekohledu. 

2. Dotáhněte vrut na boku kolejničky, abyste zabránili posunutí hledáčku.

1.9  Nasazení okuláru u zrcadlových dalekohledů typu Newton

1. S dalekohledem je samozřejmě možné používat různé okuláry. 

2. Sejmeme černou protiprachovou krytku z okuláru. 

3. Jemně povolíme boční šroubky. 

4. Chromovaný konec okuláru vložíme do okulárového výtahu a hned dotáhneme boční šroubky zpátky.

1.9. Nasazení okuláru u dalekohledů refraktorů / s čočkami

1. S dalekohledem je samozřejmě možné používat různé okuláry. 

2. Sejmeme černou protiprachovou krytku z okuláru. 

3. Jemně povolíme boční šroubky. 

4. Vložíme diagonální zrcátko do okulárového výtahu. Ihned opatrně dotáhneme šroubky, aby zrcadlo bezpečně držely na místě. 

5. Vložíme okulár do otvoru diagonálního zrcátka. Ihned opatrně dotáhneme rýhované šrouby, aby okulár držely pevně na místě.

2. Práce s dalekohledem

2.1. Použití optického hledáčku

Hledáček se zaměřovacím křížem slouží jako pomůcka k nalezení a zaměření nebeských objektů. Má malé zvětšení a díky tomu velké zorné pole. Umožňuje tak přehlédnout značnou část oblohy a zároveň přesně nasměrovat hlavní dalekohled. Aby mohl hledáček dobře sloužit, je důležité, aby byl umístěn přesně rovnoběžně s hlavním dalekohledem. To se nejlépe provede za denního světla. 

1. Za denního světla vyneste dalekohled ven a zvolte si nějaký bod na horizontu, přibližně ve vzdálenosti 1-2 km. Dobře se hodí například věž kostela nebo vršek stromu. 

2. Najděte zvolený objekt pomocí hlavního dalekohledu a zaměřte se na něj tak, aby byl přesně ve středu obrazu. 

3. Když se pak podíváme hledáčkem, objekt pravděpodobně bude vidět. Pomocí tří nastavovacích šroubků po obvodu hledáčku objekt posuneme až do přesného středu zaměřovacího kříže. 

4. Na konec se ještě přesvědčíme, že objekt je opravdu vycentrovaný jak v hlavním dalekohledu, tak v hledáčku. 

Doladění se dá za vhodných podmínek provést i na noční obloze.

2.2. Použití LED hledáčku

LED hledáček je pomůcka, která umožňuje najít nebeské objekty snadno a rychle. Při pohledu skrz LED hledáček uvidíme červený bod, který poslouží jako vizuální pomůcka; bude se jevit, jako že je přímo na obloze. LED hledáček se dá nastavovat podél dvou os a je také možné nastavit jas promítaného červeného bodu. Na spodní straně hledáčku je 3V baterie, kterou lze jednoduše vyměňovat. 

1. Baterie může být v ochranném plastovém obalu. Pokud to tak je, obal odstraňte. 

2. Na boku hledáčku je otočný knoflík, které slouží pro zapínání, vypínání a kontrolu jasu. Pootočením hledáček zapneme a dalším otáčením zvyšujeme jas červeného bodu. Otáčením zpět se jas snižuje. Nastavte si jas červeného bodu tak, jak Vám bude vyhovovat.

3. Za denního světa vyneste dalekohled ven a zvolte si nějaký bod na horizontu, přibližně ve vzdálenosti 1-2 km. Dobře se hodí například věž kostela nebo vršek stromu. 

4. Najděte zvolený objekt pomocí hlavního dalekohledu a zaměřte se na něj tak, aby byl přesně ve středu obrazu. 

5. Při pohledu do hledáčku bude objekt už pravděpodobně blízko červené tečky. Červený bod posuneme přesně na pozorovaný objekt pomocí koleček pro nastavení směru (na předním konci hledáčku) a zdvihu (na zadním konci hledáčku). 

6. Ještě jednou se ujistíme, že objekt je přesně vycentrován jak v hlavním dalekohledu tak v hledáčku. 

Jemné úpravy se opět dají provádět i na noční obloze, pokud je to třeba.

2.3. Vyvažování dalekohledu

Ještě před pozorováním je důležité správně dalekohled vyvážit. Sníží to zatížení celé montáže a zásadně to prodlouží její životnost. Podobně i jemné úpravy se dají provádět jen s dobře vyváženým dalekohledem, aniž by se rozkýval. Vyvážení má také velký význam, pokud použijete zařízení na automatické vyrovnávání zemské rotace. Jen dobře vyváženým dalekohledem bude motor schopen pohybovat plynule a bez zadrhávání. 

Je praktické začít vyvažovat dalekohled poté, co je vybaven vším příslušenstvím, které se s ním bude používat. A je výhodné provádět vyvažování na stejném místě, kde bude probíhat pozorování. 

Při vyvažování postupujeme následovně: 

Rektascenze: 

1. Uvolněte RA osu dalekohledu, ale přitom dalekohled přidržujte, aby se nepřevážil. 

2. Opatrně vyzkoušejte, zda se dalekohled nenaklání na některou stranu. 

3. Jemně povolte zajišťovací šroub protizávaží a samotné protizávaží posunujte po hřídeli tak, aby vyvážilo naklánění dalekohledu. Při tomto vyvažování je vhodné, aby byla hřídel protizávaží orientována horizontálně (jako na obrázku). Pokud je dalekohled správně vyvážený, neměl by se pohnout, i když jsou šrouby na RA ose stále povoleny. 

4. Když je vše správně vyváženo, šrouby na RA ose opět utáhneme.

Deklinace: 

1. Uvolněte DEC osu dalekohledu, ale při tom dalekohled přidržujte, aby se nepřevážil. 

2. Opatrně vyzkoušejte, zda se dalekohled nenaklání na nějakou stranu. 

3. Jemně povolte šroubky na objímkách kolem tubusu dalekohledu. Nepovolujte je ale příliš, aby se objímky nedopatřením nerozevřely úplně. 

4. Posunujte uvolněným dalekohledem opatrně dopředu a dozadu. Najděte bod, kdy je dalekohled v rovnováze a nehýbe se sám od sebe. Pak znovu utáhněte šroubky na objímkách. Dalekohled se teď nebude naklánět ani v případě, kdy je DEC osa uvolněná. 

Váš dalekohled je teď vyvážen.

2.4. Používání montáže EQ-3

Montáže typu EQ-3 jsou umístěny na trojnožce, ke které jsou připevněny velkým dlouhým vrutem. Mohou se pohybovat po dvou různých osách (osa deklinace – DEC, osa rektascenze – RA), po každé ose ve dvou směrech. Poté co je pohyb podél os uzamčen dotažením šroubů, je možné k jemnému nastavování použít další otočné ovládací prvky. To umožňuje přesné centrování nebeských objektů i jejich sledování, například i kompenzování rotace Země (na což při správném nastavení montáže stačí pohyb podél RA osy).

Ustavení montáže vzhledem k Polárce: 

Ještě před pozorováním je důležité, aby byla montáž správně ustavena směrem ke sférickému pólu. Až poté bude možné přesně sledovat objekty na obloze. Najít severní sférický pól na severní polokouli je celkem jednoduché, protože se nachází téměř přesně tam, co hvězda Polárka. Ta se dá na obloze najít například tak, že úsečku mezi dvěma hvězdami na konci Velkého vozu prodloužíme pětkrát směrem ke středu oblohy. 

Než se do ustavení na Polárku pustíme, měla by celá montáž stát vodorovně. Toho nejjednodušeji docílíme tak, že postavíme stativ na rovný povrch a všem nohám trojnožky nastavíme stejnou délku. 

Při ustavení začneme tím, že celý stativ nastavíme do výchozí pozice a vše namíříme směrem na sever: předek dalekohledu, protiváha a hlavní část montáže, to vše by mělo směřovat na sever.

Nastavení zeměpisné šířky (ve dne) 

Dalekohled je potřeba nastavit s ohledem na zeměpisnou šířku místa, odkud se bude pozorovat. U dalekohledu se tato hodnota také nazývá „polární výška“. Hned nad trojnožkou je pohyblivá část která je držena na místě dvěma šroubky. Ty pak přidržují teleskop v určitém úhlu k obloze, jelikož je potřeba zachovat ustavení na Polárku.

Na straně montáže najdeme nastavovací kruh se stupnicí od 0 do 90 stupňů. Je tam také šipka, která ukazuje aktuální nastavení. 

Místní zeměpisné souřadnice se dají docela dobře najít na internetu nebo pomocí GPS. Na internetu lze souřadnice snadno nalézt například tak, že na wikipedii najdeme nejbližší větší město. Téměř určitě budou v článku o něm i jeho souřadnice. 

Souřadnice mohou vypadat například takto: N 48° 3‘ - E 10° 53‘ V tomto případě tedy na nastavovacím kruhu nastavíme 48°. 

Jak nastavení provést v noci: 

1. Postavte dalekohled tak, že směřuje na sever a přibližně na Polárku. 

2. Uvolněte boční aretační páku blízko u stupnice. Odemknutí montáže se provádí otočením páky nalevo. 

3. V zadní části montáže najdete polární elevační šroub. Ten drží montáž v požadovaném úhlu. Pomocí páky otočte tento šroub doprava nebo doleva, dokud ukazatel zeměpisné šířky neukazuje hodnotu, kterou potřebujete. 

4. Nyní utáhněte boční aretační páčku otočením po směru hodinových ručiček. 

5. Tím se nastavila polární výška a stupeň zeměpisné šířky. 

6. Uvolněte zajišťovací šroub DEC osy (horní osa). Opět je zde nastavovací kolečko se stupnicí od 0 do 90 stupňů. Nastavte osu dalekohledu tak, aby ukazatel na stupnici ukazoval 90°. Nyní zajišťovací šrouby opět dotáhněte. 

7. Otočte montáž tak, aby dalekohled ukazoval na Polárku. Můžete buď otočit montáž spolu se stativem nebo povolit šroub přímo pod základnou montáže a otočit v potřebném směru jen montáž. 

Nakonec zkontrolujte, zda dalekohled směřuje na Polárku. Pokud ano, nemělo by se už s trojnožkou dále hýbat. Od teď je možné pozorovat libovolný bod na obloze tak, že dalekohledem budeme otáčet podél jeho dvou os. 

Ustavení na jižní polokouli 

Samozřejmě, že obdobná ustavení lze provést i kdekoli na jižní polokouli. Je to ovšem o něco náročnější, protože v blízkosti jižního sférického pólu není žádná jasná hvězda. 

Jižní sférický pól leží v souhvězdí Oktantu. Bohužel jde o poměrně nenápadné souhvězdí, ve kterém se nenacházejí žádné jasné hvězdy. Nejjasnější je Sigma Octans, která je viditelná pouhým okem a má hvězdnou velikost 5,5. Dá se nalézt tak, že prodloužíme delší rameno Jižního kříže směrem na jih.

Hledání objektů na obloze 

Jakmile je dalekohled správně ustaven a vyvážen, můžete hned začít s pozorováním. Ujistěte se, že hledáček je nastaven rovnoběžně s dalekohledem. Všechny kryty (kryt čočky, okuláru a hledáčku) musí být samozřejmě sejmuty. U některých dalekohledů se přední kryt skládá ze dvou částí – větší a menší. V takovém případě obvykle stačí odstranit větší část. 

Když jsme toto provedli, pak už je opravdu možné pustit se přímo do pozorování. Pro první test je dobré si vybrat jasnější objekt viditelný i pouhým okem, protože jej bude snadné dalekohledem rychle zaměřit. Ideální je třeba Měsíc (pokud je právě viditelný) nebo planety jako Venuše či Jupiter.

Jak najít objekt: 

1. Povolte pojistný šroub RA osy. Pokud byl již dalekohled předtím správně vyvážen, nijak se neposune, ani nezmění svou orientaci. Nyní posuňte dalekohled. Uvidíte, že pohyb v této ose opisuje část kruhu. Stejné křivky také opisují nebeské objekty, když se pohybují po obloze. Toho se později využije i pro kompenzaci zemské rotace. Když je tato osa pevně nastavena, je možné pro sledování pohybu objektu po obloze použít jemné nastavení. 

2. Nyní odemkněte zajištění horní DEC osy. To je také zdvihová osa, která, jednoduše řečeno, určuje svislou polohu objektu na obloze. Zkuste si pohybovat dalekohledem tam a zpět po této ose. Získáte tak cit pro to, jak provádět malé a větší úpravy. 

3. S tímto druhem dalekohledu budete nebeské objekty obvykle hledat vizuálně. Vyberete objekt na obloze a budete pohybovat dalekohledem po jeho osách tak, aby se vybraný objekt dostal do zorného pole. Když uvolníte zajištění pro obě osy dalekohledu, budete moci zaměřovat ve všech směrech a pohybovat se ve směru obou os najednou, na což si rychle zvyknete 

4. Teď si můžeme vybrat nějaký objekt na obloze a vše si na něm vyzkoušet. Natočíme dalekohled tak, aby směřoval přibližně na vybraný objekt. Pokud například vybereme objekt na jihu, musíme se na RA ose posunout doleva nebo doprava. A na DEC ose se posuneme úplně – od severu až na jih. Po tomto zkušebním posunu tedy bude dalekohled směřovat na jih. 

5. Po hrubém zaměření je potřeba zaměřit přesně. K tomu nejlépe poslouží hledáček.

Optický hledáček: 

Nejdříve ověříme, zda je objekt v hledáčku vidět. Pak dotáhneme jistící šrouby pro obě osy. Při tom je ovšem potřeba dát pozor na to, aby se dalekohledem nepohnulo a objekt ze zorného pole hledáčku nezmizel. Použijeme ovládací součásti pro jemnou kontrolu a s jejich pomocí nastavíme objekt přímo do zaměřovacího kříže hledáčku. 

LED hledáček: 

Nejdříve hledáček zapneme a nastavíme jas červeného bodu tak, aby nám to vyhovovalo. Pak ověříme, zda je objekt v hledáčku vidět. Pak dotáhneme jistící šrouby pro obě osy. Při tom je ovšem potřeba dát pozor na to, aby se dalekohledem nepohnulo a objekt nezmizel ze zorného pole hledáčku. Použijeme ovládací součásti pro jemnou kontrolu a s jejich pomocí nastavíme objekt přímo tak, aby se překrýval s červeným bodem.

2.5 Kruhové ovládací součásti na EQ-3

Nejlepší způsob, jak dalekohledem najít nebeský objekt je vizuálně jej vyhledávat pomocí hledáčku. Tímto způsobem člověk snadno získá praxi a následně bude schopen najít objekty v krátkém čase. Jinou možností je nicméně hledat objekt podle jeho souřadnic pomocí nastavovacích koleček vybavených stupnicemi, které ovládají pohyb podél dvou os dalekohledu. Obloha je stejně jako země rozdělena do sítě souřadnic. Každý bod může být popsán pomocí souřadnic – dvou čísel. 

V případě EQ-3 jsou tato nastavení pouze přibližná. Pokud je nebeský objekt příliš tmavý nebo je problém jej najít, hledání pomocí souřadnic pomůže. Nicméně tento způsob se vyplatí používat jen doplňkově, jelikož s touto třídou dalekohledů nebude dosaženo příliš vysoké úrovně přesnosti. 

Nastavování pomocí okruží 

Podívejme se teď na kroužky a jejich stupnice trochu blíže. Kroužek pro nastavování pohybu po RA ose má dvě stupnice – obě s vyznačením hodin (00:00 – 24:00). Hodiny jsou ještě dále rozděleny na menší dílky po deseti minutách. Jedna stupnice je určena pro práci na severní polokouli a druhá na jižní.

Rektascenzi lze považovat za ekvivalent stupňů zeměpisné délky na nebeské sféře. Ale pozor, nebeské objekty se neustále pohybují směrem na západ, takže jejich souřadnice se s časem mění. Rektascenze neboli hodinový úhel objektu musí být vypočten pro určitý čas a nastaven pomocí stupnic. 

Podobně vypadá i stupnice na ose deklinace (DEC), odměřuje se na ní ale ve stupních. Tato souřadnice určuje výšku objektu nad rovníkem. Deklinace 90° odpovídá přibližně výšce Polárky. Na rozdíl od rektascenze je deklinace pro konkrétní objekt vždy stejná a nemění se. 

Kalibrace kruhových stupnic 

Stupnice je třeba před použitím kalibrovat. K tomu využijeme nějakou známou hvězdu. Ideální je zvolit hvězdu, která je jasná a snadno k nalezení. Zaměříme se na ní pomocí výše popsané vizuální metody. 

Můžeme například využít hvězdu Alkaid (Benetnaš), což je první hvězda v oji Velkého vozu. Zaměříme se na hvězdu tak, aby se dostala do zorného pole dalekohledu. Předtím se ještě ujistíme, že dalekohled byl na polární ose vyrovnán tak přesně, jak je to jen možné (postup výše). Z hvězdného atlasu nebo třeba z wikipedie získáme souřadnice Alkaidu, tedy RA 13 h 48 m, DEC +49 ° 15 '.

Jak provést kalibraci: 

1. DEC souřadnice by měly souhlasit s tím, co je uvedeno v atlasu. Pro Alkaid by šipka na stupnici měla ukazovat 49°. 

2. RA stupnice musí být nastavena na hodnotu RA pro Alkaid (nebo jiného zvoleného objektu). Ručně otáčejte kruhem stupnice, dokud hodnota neodpovídá hodnotě uvedené v atlasu – RA 13h 48m. Nyní máte stupnici RA zkalibrovanou pro aktuální čas a budeme podle ní moci najít libovolný nebeský objekt, jehož souřadnice znáte. To si vyzkoušíme v dalších bodech. 

3. Z hvězdného atlasu vyberte nebeský objekt v blízkosti Alkaidu. Hodí se třeba kulová hvězdokupa M13 v souhvězdí Hercula. Její souřadnice jsou RA 16h 42m, DEC +36° 26'. 

4. Povolte zajišťovací šroub deklinace a pohybujte dalekohledem kolem osy, dokud na stupnici nenastavíte 36° 26'. Znovu utáhněte šroub a zajistěte tak dalekohled v příslušné poloze. 

5. Povolte zajišťovací šroub rektascenze a pohybujte dalekohledem kolem osy, dokud na stupnici nenastavíte 16h 42m. Samotnou stupnici neotáčejte, protože ji máte nakalibrovanou podle bodu 2. 

6. Kulová hvězdokupa (nebo jiný vybraný objekt) by nyní měla být viditelná v zorném poli dalekohledu. Pro lepší zaměření a vycentrování objektu můžeme použít hledáček. 

3. Těsně před pozorováním – příslušenství

Dalekohled je sestavený a stojí před Vámi. Vše je nakalibrováno a nastaveno. Obloha je jasná a pozorování nestojí nic v cestě. Ještě si ale musíme něco povědět o nejrůznějším příslušenství a jeho využití. 

3.1 Okuláry

Okuláry dodané s Vaším dalekohledem mají pevnou ohniskovou vzdálenost, která odpovídá určitému zvětšení. Nicméně nejvyšší zvětšení zdaleka není při pozorování tím nejdůležitějším faktorem. Světelnost dalekohledu má podstatně větší vliv. Nemusíte ovšem používat jen dodané okuláry, můžete si vybrat z široké nabídky různých řešení. Váš dalekohled umí pracovat se standardními okuláry o velikosti 1,25". Můžete tedy bez potíží používat okuláry od různých výrobců a nejste nijak omezováni. Okulár je zjednodušeně řečeno vlastně jen „lupa“, která dále zvětšuje obraz vytvořený dalekohledem. Nejde jen o jednu čočku jako v lupě, ale obvykle o kombinaci čtyř, pěti nebo i více čoček. Různá optická řešení mohou sloužit k rozšíření optického pole, odstranění různých zkreslení a k dalším vylepšením. Praktické je mít k dispozici sadu přibližně 4-5 okulárů s rozsahem zvětšení od malého po velké. Málo jasné a rozsáhlé DSO (deep sky object) se pozorují daleko lépe s nízkým zvětšením než s vysokým. Naopak planety je nejlépe pozorovat s velkým zvětšením. 

Určování zvětšení: 

Každý okulár má určitou ohniskovou vzdálenost. Ta určuje výsledné zvětšení. Dlouhá ohnisková vzdálenost poskytuje nízké zvětšení, krátká vysoké. 

Zvětšení můžeme snadno vypočítat vydělením ohniskové vzdálenosti dalekohledu ohniskovou vzdáleností okuláru. 

Zvětšení = ohnisková vzdálenost dalekohledu / ohnisková vzdálenost okuláru 

Ohnisková vzdálenost dalekohledu je obvykle druhou číslicí v popisu dalekohledu, například

114/900. 

Příklad: 900mm/25mm = 36X – třicetišestinásobné zvětšení (900mm dalekohled, okulár 25mm) 

Tip: Vždy začínejte pozorování při malém zvětšení a zvyšujte je teprve v závislosti na objektu. 

Minimální, optimální a maximální zvětšení 

Všechny dalekohledy mají minimální a maximální zvětšení. Zvětšení mimo tento rozsah bychom neměli používat, ačkoli je to technicky možné. Optimální zvětšení je pak to, při kterém je rozlišovací schopnost dalekohledu využita naplno. 

Aby bylo možné toto optimální zvětšení vypočítat, musíme provést následující: vydělit ohniskovou vzdálenost dalekohledu průměrem jeho objektivu, tedy např. 900mm/114mm. Vyjde nám světelnost

(clona, f) dalekohledu. U dalekohledu se specifikacemi 114/900mm, to bude f/7.8. 

Minimální zvětšení 

Ohnisková vzdálenost okuláru pro minimální zvětšení v mm se rovná pětinásobku světelnosti dalekohledu (=fx5).

Optimální zvětšení 

Ohnisková vzdálenost okuláru v mm pro ideální zvětšení se rovná světelnosti dalekohledu (=f). Maximální zvětšení 

Ohnisková vzdálenost okuláru v mm pro maximální zvětšení se rovná polovině světelnosti (=f/2).  

Okulár a ostření 

Okulár se vždy vkládá do okulárového výtahu. Dotažením pojistného šroubu zabráníme tomu, aby okulár vypadl. Okulárový výtah s okulárem se může pohybovat dovnitř nebo ven pomocí zaostřovacích koleček. Tím zaostřujeme obraz. Vyzkoušet si to můžeme podle následujícího postupu: 

Zvolíme si nějaký objekt, najdeme ho a vycentrujeme ho. 

Zatímco se díváme do okuláru, pomalu otáčíme zaostřovacím kolečkem, až dosáhneme nejlepšího zaostření. 

Tip: Zaostřené hvězdy jsou malé, jeví se jen jako světelné body. Pokud vypadají velké, jeví se jako dvojrozměrné nebo mají ve středu černý kroužek, tak ještě nejsou zcela doostřeny. 

Výpočet zorného pole 

Každý okulár má specifické zorné pole – je jím vidět jen daná část oblohy. To, jak velká část to je, závisí na ohniskové vzdálenosti a konstrukci okuláru. Každý okulár má zdánlivý zorný úhel, který závisí na typu konstrukce a světelnosti. Čím větší je zdánlivý zorný úhel, tím větší je část oblohy, kterou můžeme najednou vidět. Nicméně šíře zorného pole uvedená na okuláru a to co skutečně uvidíme není totéž. Skutečné zorné pole závisí na ohniskové vzdálenosti a zdánlivém zorném úhlu okuláru. 

Skutečné zorné pole se spočítá snadno – zdánlivé zorné pole se vydělí zvětšením. Například 52 ° / 90x zvětšení = 0,57 ° 

Rozměr většiny objektů na obloze se udává v obloukových minutách nebo stupních. Například Měsíc má průměr půl stupně, takže by ve výše uvedeném příkladu zaplnil celé zorné pole v okuláru. 

Tip: Dlouhodobě se vyplatí investovat do vhodných okulárů více peněz. Dobré okuláry si udržují svoji hodnotu. Dokonce i když si pořídíte jiný dalekohled, okuláry můžete používat dále, jelikož jsou kompatibilní se všemi modely dalekohledů!

3.2 Seřízení zrcadlových dalekohledů

Zrcadlové dalekohledy je potřeba jednou za čas seřídit. Pouze správně kolimovaná optika umožňuje optimální zobrazení, ostrý obraz a vysoký kontrast. Zrcadlo je při výrobě dalekohledu umístěno správně, ovšem může se posunout například při přepravě. Předtím než začneme seřizovat, vyplatí se ověřit, zda je zrcadlo posunuté nebo zda je vše v pořádku. To se provede tak, že zaměříme na Polárku, zacentrujeme na ní a rozostříme. 

Zrcadla jsou nastavena správně: 

Hvězda vypadá jako kulatý objekt s černým kroužkem uprostřed. Dá se to přirovnat ke koblize.

Stíny ve střední části objektu by měli být přesně uprostřed. Za dobrých podmínek bude vidět několik soustředných kruhů. 

Zrcadla nejsou správně nastavena: 

Hvězda také vypadá jako kulatý objekt, ale černé kroužky a stíny nejsou vycentrované ani rozmístěné symetricky.

Pokud je kolimace potřeba: 

Vyjmeme dalekohled z montáže a umístíme ho vodorovně na stůl. Odstraníme kryty objektivu a okuláru. Podíváme se do předního otvoru dalekohledu. Na opačném konci uvidíme hlavní zrcadlo, které je připevněné třemi svorkami. V přední části dalekohledu je pak ještě sekundární zrcadlo, umístěné v úhlu 45°. To má za úkol nasměrovat paprsek světla do okuláru. 

Ve středu sekundárního zrcadla jsou tři malé šroubky, které slouží pro úpravu jeho pozice. Na dolním konci trubice jsou tři nebo šest šroubů, které slouží k nastavení pozice hlavního zrcadla. Otáčení těmito šrouby mění náklon zrcadla.

Pro úpravy využijte kolimační okulár Cheshire, dostupný v prodejnách potřeb pro astronomy. Podobný okulár si také můžete sami vyrobit. 

Jak provést seřízení: 

1. Vložte kolimační okulár. 

2. Podívejte se skrz okulár. Sekundární zrcadlo by se mělo jevit kulaté a ve středu zorného pole. Pokud kulaté nevypadá, upraví se to posunem velkého centrálního nastavovacího šroubu sekundárního zrcadla. 

3. Do centrální pozice sekundární zrcadlo dostaneme otáčením tří malých nastavovacích šroubků. 

4. Teď je potřeba vycentrovat odraz okuláru s odrazem sekundárního zrcadla na hlavním zrcadle. Toho se dosáhne pomocí nastavovacích šroubků hlavního zrcadla. Pokud je sekundární zrcadlo vprostřed obrazu a jeho obraz na hlavním zrcadle také, dalekohled je správně seřízen.

Tip: Nastavení je snazší provádět v případě, že hlavní zrcadlo má nějak označený střed. S tím pomůže právě kolimační okulár Cheshire nebo kolimační laser.

4. Čištění a péče o Váš dalekohled

Váš dalekohled by měl vždy být chráněn prachovými krytkami (samozřejmě kromě času pozorování). Obě krytky plní důležitou úlohu a měly by se snímat vždy jen krátce před pozorováním. 

Může se stát, že se na optických površích dalekohledu srazí rosa. V takovém případě je lepší nestírat vlhkost hned hadříkem, ale odnést dalekohled do teplého prostředí, nechat vyschnout a potom teprve otřít hadříkem. 

Celkově není třeba dalekohled čistit příliš často. Zatímco lehké prachové částice optickou kvalitu dalekohledu neovlivní, časté čištění může mít negativní vliv. 

Pro čištění optických ploch je možné použít ventilátor a je dobré se jich vůbec nedotýkat rukama. Obvyklá doba mezi dvěma čištěními je asi dva roky. 

Nejlepší způsob, jak vyčistit okulár je použít isopropylalkohol nebo podobné kapaliny. Navlhčete optický hadřík a opatrně a velmi zlehka otřete objektiv. Nikdy nerozebírejte okulár, čistěte jen vnější čočky. 

Hlavní zrcadlo Newtonova dalekohledu je možné vyjmout a vyčistit samostatně. Někdy postačí jen opláchnout povrch pomocí slabého roztoku detergentu, aniž by bylo třeba povrch otírat. Zrcadlo by se pak mělo opláchnout destilovanou vodou a nechat vyschnout.

5. Když se hvězdy třpytí obzvlášť krásně

Ne všechny noci jsou pro pozorování stejně dobré. Podmínky se mění v závislosti na atmosférických turbulencích. Když hvězdy blikají, znamená to, že atmosférické turbulence jsou velmi špatné a vrstvy teplého a studeného vzduch zhoršují výhled. 

Musíte-li pozorovat ve špatných podmínkách, nepoužívejte vysoké zvětšení. Například planety pozorované za špatných podmínek se jeví jako rozmazané a neostré.

6. Přípravy před pozorováním

Vyplatí se připravit se na pozorování už během dne. Rozložte si všechno příslušenství a části dalekohledu, které plánujete použít. Stejně tak je dobré myslet i na vhodné oblečení pro noční teploty. 

Naplánujte objekty, které budete chtít pozorovat. V atlase si můžeme zjistit, co bude viditelné v konkrétním čase a na co je dobré se zaměřit. Někdo si také vede deník, do kterého všechna pozorování zapisuje. 

Dalekohled je dobré vzít ven asi půl hodiny předtím, než chcete začít s pozorováním, aby se mohl přizpůsobit teplotě okolí a nevznikalo zkreslení z roztahování nebo stahování materiálů. Stejně tak lidský zrak se tmě bude přizpůsobovat asi 30 – 45 minut. Je dobré nedívat se do žádných zdrojů bílého světla (zorničky se roztáhnou a přizpůsobení tmě se ztratí), ale pro osvětlení používat speciální červené světlo, při kterém je možné číst, ale zorničky se neroztáhnou.

7. Řešení problémů

1. V dalekohledu není nic vidět 

Dalekohled je vhodný pouze pro astronomická pozorování a při použití venku a v noci. Pozorování z domu nebo v průběhu dne není obvykle možné. 

Ochranné kryty musí být odstraněny a okulár vložen předtím, než se začne pozorovat. 

2. Nedají se najít žádné nebeské objekty 

Objekty viditelné v hledáčku nemusí být nutně vidět také v hlavním dalekohledu. Hlavní dalekohled a hledáček se musí nejprve vzájemně nastavit, aby byly přesně rovnoběžné! Použijte okulár s nejdelší ohniskovou vzdáleností 20 mm (nebo 25 mm) a najděte na horizontu nějaký výrazný objekt. Ideální jsou vzdálený komín nebo kostelní věž. Tento objekt může být použit k nastavení hledáčku pomocí nastavovacích šroubů na straně hledáčku. 

3. Objekty nejsou zaostřené 

Vždy začněte s nízkým zvětšením (delší ohnisková vzdálenost okuláru), zaostřete obraz a poté zvyšte hodnotu zvětšení. A takto postupujte krok za krokem. Použití vysokého zvětšení hned od začátku není dobrý nápad. 

Je dalekohled dobře kolimovaný? Zrcadlo se může posunout nárazy během přepravy. Pokud je zrcadlo příliš vychýlené, bude dalekohled produkovat nekvalitní obraz při větším zvětšení. 

Přizpůsobil se už dalekohled okolní teplotě? Pokud ještě ne, nebude přístroj poskytovat kvalitní obraz. 

Je možné, že je zvětšení pro pozorovaný objekt příliš vysoké? Pokud se snažíte pozorovat slabě viditelnou galaxii při 300x zvětšení, je téměř jisté, že nic vidět nebude. Každý objekt má své vlastní optimální zvětšení. Použijte nižší zvětšení a zkuste to znovu. Vyzkoušejte svůj dalekohled na Měsíci. Je to nejjasnější vhodný objekt a je ideální pro vyzkoušení všech různých zvětšení. 

Poznámka: Hvězdy jsou při větším zvětšení v zásadě stejně. U objektů, jako jsou planety nebo mlhoviny, je vyšší rozlišení zajímavé. 

4. Při pohledu do dalekohledu vidím jen své vlastní oči 

K tomu dochází, pokud se zapomene vložit okulár. Vložením okuláru se problém vyřeší. Doporučujeme začít okulárem s nejdelší ohniskovou vzdáleností (např. 25 mm okulár). 

5. Když se podívám skrz dalekohled, vidím jen zem 

K tomu může dojít nejčastěji u zrcadlových dalekohledů. Je potřeba se přesvědčit, zda přední část dalekohledu směřuje nahoru. Stejně tak okulárový výtah musí být na horní straně Newtonova dalekohledu, nikoli na spodní. 

6. Objekty jsou vzhůru nohama 

Všechny astronomické teleskopy produkují převrácený obraz, protože pro pozorování není důležité, jak jsou objekty orientovány. 

Pouze speciální hranoly Amici nebo čočky mohou obraz převrátit. Nicméně to vede k určité ztrátě kvality, takže se k tomu většinou nepřistupuje. 

7. Hvězdy se zobrazí pouze jako body 

Hvězdy se vždy jeví jen jako body, a to i v největších dalekohledech na světě. Zajímavější je obvykle pozorovat dvojrozměrné objekty, jako měsíce nebo planety. 

8. Pozorování Slunce 

Pro sledování slunce je nezbytný vhodný sluneční filtr umístěný před objektivem. Tyto filtry jsou dostupné buď v podobě plastové fólie nebo skleněné. Propouštějí pouze malý a neškodný zlomek slunečního světla, takže je pozorování bezpečné. Sluneční filtry nasazované na okuláry jsou považovány za nebezpečné a je třeba se jim vyhýbat.

Poznámka: Nikdy se přes dalekohled nedívejte přímo do slunce bez slunečního filtru! 

9. Nejsem si jistý/á, zda byl dodán správný hledáček 

Dalekohledy jsou často dodávány spolu s optickým hledáčkem. Ale je také možné, že Váš dalekohled byl dodán s LED hledáčkem. Oba jsou vhodné a výrobci používají oba druhy. LED hledáček je vhodný pro začátečníky, protože v něm nedochází k žádnému převracení stran. 

10. Mám potíže s dalekohledem a potřebují pomoc 

Existuje velké množství astronomických společností a veřejných hvězdáren, kde Vám rádi poradí.

Důležitá poznámka – prosíme čtěte pozorně

Nikdy svým dalekohledem nepozorujte přímo slunce, ani ho nezaměřujte do příliš blízkého okolí slunce. Může to vést k vážnému a trvalému poškození zraku. V průběhu dne nenechte děti pracovat s dalekohledem bez dozoru. Prosíme, k pozorování slunce používejte pouze vhodné filtry na objektiv, a to takové, které se připevňují na přední stranu dalekohledu. Silně nedoporučujeme použití slunečních filtrů nasazovaných na okulár. Před nákupem vhodných filtrů doporučujeme vyhledat odbornou pomoc.